Když veřejné profily nestačí: proč potřebujeme nástroje jako Vzakulisicz

Říká se, že jsme to, co o sobě na internetu zveřejňujeme. Profil na LinkedIn, fotka na Instagramu, příspěvek na Twitteru. To všechno je naše pečlivě střižená prezentace. Ale co když potřebujete zjistit víc? Co když rozhodnutí – o náboru nového kolegy, o spolupráci s freelancerem, o koupi od soukromého prodejce – závisí na informacích, které na těch veřejných pódiích nikdo neukáže?

Právě tady se otevírá prostor pro služby, které umožňují nahlédnout hlouběji. Není to o špehování, ale o ověřování a sestavování ucelenějšího obrazu. Jedním z takových nástrojů je Vzakulisicz internetové stránky. Jeho primární funkcí je dohledávání informací z veřejně dostupných českých zdrojů, což může být v mnoha běžných situacích naprosto zásadní.

Pojďme se podívat, o co vlastně jde. A hlavně, proč to někdo používá.

Veřejné rejstříky nejsou jen pro právníky

Když slyšíte “veřejný rejstřík”, představíte si pravděpodobně nudný úřad. Jenže tyhle databáze jsou plné příběhů. Příběhů firem, jejich vlastníků a jejich vztahů. Každý, kdo někdy zvažoval práci v menší firmě nebo spolupráci na projektu, by měl zbystřit. Jeden rychlý dotaz vám může prozradit, jestli je firma stabilní, kdo za ní skutečně stojí a s kým je provázaná. To není špehování. To je základní due diligence, kterou děláte sami za sebe.

Proč prostý Google vyhledávač často selže

Zkuste si to. Vygooglujte jméno a příjmení. Co dostanete? Pravděpodobně profily na sociálních sítích, možná starý článek z novin, pokud je člověk známý. Ale co jeho obchodní vazby? Co insolvenční řízení, které proběhlo před pěti lety? Google je skvělý na povrchní informace, ale hlubší, strukturovaná data z oficiálních registrů neumí spojit tak, aby to dávalo smysl. Specializované nástroje jako Vzakulisicz jsou postavené právě na tomto – na propojování zdrojů, které běžný člověk prochází jen těžko.

Kdo tohle vlastně používá a k čemu?

Není to jen pro detektivy. Reálné použití je mnohem obyčejnější. Představte si tyhle scénáře.

• Máte nabídku na lukrativní projekt od člověka, kterého jste potkali na konferenci. Jeho LinkedIn vypadá skvěle. Ale co jeho minulé firmy? Nezkrachovala mu jedna z nich za podivných okolností?
• Chcete koupit ojeté auto od soukromníka. Říká, že je jediný majitel. Je to pravda? Není auto zatížené exekucí?
• Hledáte nového spolubydlícího. Vypadá slušně. Nemá ale náhodou dluhy, kvůli kterým mu může přijít exekutor i do vašeho společného bytu?

Všechny tyhle otázky řeší lidé, kteří nemají čas ani know-how procházet desítky úředních webů.

Otázka etiky: kde je ta hranice?

Je etické tohle všechno zjišťovat? To je přece soukromí. Tady je třeba si uvědomit zásadní rozdíl. Služby tohoto typu nepracují s tajnými nebo odposlechnutými daty. Pracují s informacemi, které jsou už teď veřejné. Jen je shromažďují na jedno místo. Hranice etiky je tedy stejná jako u použití jakéhokoli jiného veřejného zdroje. Záleží na úmyslu. Použijete informace k ochraně svého zájmu, nebo k pomluvě a vydírání? To už je na uživateli.

Co takový report vlastně obsahuje?

Výstupem je obvykle srozumitelné shrnutí. Ne jen hromada čísel a odkazů. Můžete tam najít přehled o registrovaných firmách dané osoby, její roli v nich (jednatel, člen statutárního orgánu), případné insolvenční řízení nebo exekuce. Dále také seznam nemovitostí, na kterých je osova zapsaná. To všechno jsou střípky, které dohromady dávají obraz o finanční a podnikatelské historii člověka. Neříkají, jestli je dobrý nebo špatný. Říkají, co je oficiálně evidováno.

Jak s takovými informacemi nakládat rozumně

Takže jste si nechali sestavit report a něco jste našli. Co dál? První pravidlo: nepanikařte. To, že člověk měl před lety exekuci, z něj nedělá zločince. Může to být následek nemoci, rozvodu nebo podnikatelského neúspěchu. Druhé pravidlo: konfrontujte otevřeně, pokud to situace vyžaduje. “V reportu z veřejných rejstříků jsem viděl, že jste byl v minulosti v insolvenci. Můžete mi to, prosím, vysvětlit v souvislosti s naší plánovanou spoluprácí?” Takhle to vypadá férově. A konečně třetí: berte to jako jeden z mnoha zdrojů. Nesuďte člověka jen podle úředního záznamu. Kombinujte to s tím, co o něm víte z osobního kontaktu.

Potřeba ověřovat si informace je přirozená. Děláme to, když čteme recenze na hotel, prohlížíme si hodnocení e-shopu nebo zkoumáme profil nového kolegy. Nástroje jako Vzakulisicz jen rozšiřují tento princip do oblasti, která byla dlouho přístupná hlavně novinářům nebo právníkům. Dávají běžným lidem do ruky možnost vidět víc než jen profilovou fotku. A v době, kdy se image často tvoří úmyslně, může být pohled do těch veřejných, byť méně viditelných zákulisí, to nejrozumnější, co můžete udělat.